Založení chebské nemocnice

Dne 2. 1. 1913 byly místodržitelstvím v Praze schváleny stanovy současné chebské nemocnice. V nich jako zakladatelé vystupovaly jak město Cheb, tak i okres Cheb. Přesně po 90 letech změnila nemocnice svého provozovatele a přechází pod správu Karlovarského kraje.

V téměř tisícileté historii města Chebu je 90 let krátká doba, avšak první forma nemocniční péče se v Chebu objevila již ve 13. století, kdy byl počet obyvatel odhadován na dva tisíce. První městský špitál byl založen v roce 1266 u Mostní brány, v době, kdy obsadil město Přemysl Otakar II. Ten přivedl do Chebu špitální řád křížovníků s červenou hvězdou, který tento špitál o 30 lůžkách vedl až do 16. století. Stavba dodnes stojí v Poohří v Křížovnické ulici vedle kostela Sv. Bartoloměje. V roce 1525 vznikl další špitál, v domě zakoupeném městem zvaným Seelhaus, který měl 50 lůžek. V roce 1704 vyhořel, byl přestavěn a znovu otevřen o rok později a sloužil až do poloviny 19. století. Až do této doby byli do špitálů přijímáni lidé chudí a to nejen nemocní, ale také staří, opuštění, sirotci nebo váleční invalidé. Proto se také používaly místo špitálů názvy jako chorobinec, starobinec nebo lazaret v době válek. O nemocné se v nich starali sestry nebo bratři církevních řádů. Neměli vlastní zdravotnický personál. Bylo povinností tzv. městských lékařů, ranhojičů a porodních bab, se kterými mělo město smlouvu, za pevný plat do špitálu docházet a dohlížet na léčení. Majetní lidé se léčili doma, kam si povolávali za honorář lékaře. Kromě těchto městských špitálů existovaly v Chebu také čistě církevní, které ošetřovaly pouze členy svých řádů. Poslední taková nemocnice byla v provozu až do roku 1951 v chebském klášteře milosrdných sester řádu Sv. kříže.

Na počátku 19. století, kdy se počet obyvatel blížil deseti tisícům, již starý špitál nestačil a veřejnost vyvíjela tlak na zřízení nové větší nemocnice. V roce 1816 navrhl tehdejší starosta Trotzauer stavbu nové nemocnice a trvalo více jak dvacet let, než byla v roce 1839, na dnešním náměstí Balthasara-Neumanna, skutečně otevřena. Důvodem byl nedostatek financí či spíše neochota na stavbu přispívat. Město se k nové nemocnici ani po jejím otevření nechovalo vstřícně. Hned v roce 1840 seškrtalo své příspěvky na minimum a z nich ještě byli také placeni dva, později tři městští lékaři a jeden ranhojič, kteří se museli zavázat, že budou také vykonávat praxi v nemocnici. Důležitým momentem se stal fakt, že této nemocnici bylo místodržitelstvím v Praze, výnosem ze dne 26. 4. 1857 č.j. 17.509 uděleno právo veřejnosti - stala se tedy úředně první veřejnou městskou nemocnicí v Chebu s povinností přijmout a ošetřit všechny občany. Původní nevelká kapacita 39 lůžek se postupně rozšiřovala adaptací sousedních domů, ale na přelomu století, kdy v Chebu žilo již 23 000 obyvatel, nestačila.

Vlastní historie současné nemocnice v Chebu začíná rokem 1905, v němž bylo ustaveno účelové sdružení (nadace) pro vybudování nové nemocnice. Toto sdružení tvořily: rada města (zastoupená starostou dr. Gschierem), okresní zastupitelství (okresní hejtman Krämling) a Chebská spořitelna (ředitel dr.Kargl). Toto grémium po výběrovém řízení pověřilo městského stavebního radu ing. Josefa Paschera vypracováním projektu nové nemocnice. Po odborné stránce se jako poradce významně podílel na vzniku projektu a koncepce nemocnice dr. Christof Heitzer, který se pak stal jejím prvním ředitelem a primářem chirurgického oddělení. V roce 1906 předkládá ing. Pascher hotový projekt s rozpočtem 830 000 korun. Dne 24. 10. 1907 bylo vydáno stavební povolení a 26. 7. 1908 byla stavba zahájena. Pro nemocnici byl vyčleněn pozemek o ploše 2,4 hektarů, vlastní stavba zaujímala plochu 30.135 m2. Hlavní budova byla koncipována jako moderní funkční monoblok spojený koridorem s hospodářskou budovou, s prádelnou, kuchyní, šijovnou a tzv. klauzurou pro ubytování sester a lékařů. Zvlášť byly umístněny budovy infekčních chorob, márnice a kotelna. V roce 1910 byla stavba dokončena, zkolaudována a po přenesení práva veřejnosti z původní nemocnice 8. 8. 1910 oficiálně otevřena pod názvem Allgemein öffentliches Krankenhaus Eger (Všeobecná veřejná nemocnice Cheb). Zpočátku byla kapacita 350 lůžek na šesti odborných odděleních: interna, chirurgie, kožní a pohlavní choroby, oční, ušní a infekční. Až 2. 1. 1913 byly schváleny místodržitelstvím stanovy nemocnice, podle nichž jako zakladatelé vystupovalo jak město, tak i okres Cheb. V tomto roce bylo také dosaženo plného využití kapacity. Zakladatelé konstatovali, že byla vybudována moderní nemocnice se špičkovým vybavením, na kterém se nešetřilo. Proto městská i okresní správa schválila překročení rozpočtu o 46 000 korun a tuto částku společně splatily. V dalších letech se nemocnice dále rozšiřovala. V roce 1930 byl postaven nový infekční pavilon a v roce 1933 další velký pavilon původně nemocí plicních a TBC, kde jsou nyní gynekologicko-porodnické a onkologické oddělení. V roce 1939 převzala nemocnice soukromou porodnici na Felix-Dahn Str. (dnes Valdštejnova ulice), kde je nyní poliklinika. Nemocnice tak měla celkovou kapacitu 425 lůžek.
Od května roku 1945 byla nemocnice řízena Místní správní komisí. Přicházejí první čeští lékaři a ostatní personál a zvětšuje se kapacita na 603 lůžka. V roce 1948 je založen Ústav národního zdraví, pod který postupně přecházejí všechna zdravotnická zařízení, tedy i nemocnice. V roce 1949 se plicní oddělení stěhuje z areálu nemocnice do adaptované budovy Ústavu sociální péče na Zlatém vrchu a do nemocnice se přesouvá porodnice z Valdštejnovy ulice. V roce 1958 se otevírá onkologické oddělení a jsou vybudovány ozařovny. V témže roce zahajuje provoz patologicko-anatomické oddělení. V letech 1968-71 dochází ke generální rekonstrukci hlavní budovy nemocnice nákladem dvacet milionů korun. Je přistavěno jedno patro a vybudovány čtyři nové operační sály, kromě dvou chirurgických také pro oční a ORL oddělení. Nově jsou otevřena oddělení nervové, oční a anesteziologicko-resuscitační. Celková kapacita tak dosahuje 640 lůžek. V roce 1989 bylo uzavřeno plicní oddělení na Zlatém vrchu z důvodu generální opravy, oddělení však již nebylo otevřeno. V roce 1992 dochází k tzv. delimitaci Okresního ústavu národního zdraví (OÚNZ) a nemocnice v Chebu se opět stává samostatným subjektem (Okresní nemocnicí), jejímž zřizovatelem je Okresní úřad v Chebu. Postupně dochází k výrazné redukci lůžkové kapacity. Tři oddělení (plicní, kožní a infekční) jsou uzavřena a kromě onkologie je snížen počet lůžek prakticky všech oddělení na současných 340. Zároveň se však výrazně zlepšuje technické vybavení - CT přístroj a kvalitní ultrasonografické přístroje. Upraveny jsou operační sály v hlavní budově včetně jejich klimatizace, pořízeny soupravy pro laparoskopické operace chirurgické i gynekologické. ARO je přestěhováno do nově rekonstruovaných prostor v přízemí hlavní budovy, otevřeny a vybaveny jednotky intenzivní péče chirurgického a interního oddělení, vybudováno endoskopické pracoviště na interním oddělení, pořízeny biochemické analyzátory apod. Tím dochází k podstatnému urychlení a zpřesnění diagnostických a léčebných postupů a ke zkrácení ošetřovací doby na lůžkách i v současné době se nemocnice dále rozvíjí - např. probíhá rozsáhlá rekonstrukce a přístrojová modernizace (lineární urychlovač) onkologického oddělení, byl zakoupen nový CT přístroj. V rámci možností se provádějí úpravy zvyšující komfort pacientů (pokoje s menším počtem lůžek, nadstandardní pokoje). V roce 2004 se Okresní nemocnice stává společností s ručením omezeným a to až do roku 2006. V roce 2006 se sloučením nemocnic v Chebu, Sokolova a Karlových Varů stáváme akciovou společností.